RSS

Zamyšlení – Fenomén typu „ahoj, jak se mas“

03 Feb

Hello

| „Ahoj“ | nebo také | „Ahoj, jak se mas?“ |

Říkají vám tyto začátky konverzace něco? Už jste se s nimi setkali a nevíte, jak odpovědět?

Vítejte v tomto velmi krátkém a obsahově laxním zamyšlení.

Už je tomu pár neděl, co mě vyloženě vytáčí výše uvedené začátky konverzací. Ale teprve až od minulého týdne jsem o nich začal přemýšlet a vzpomínat, že před x-lety nic podobného neexistovalo.

Stává se vám, že pracujete na něčem (dle vás) velmi důležitém, potřebujete se soustředit a mít klid, když vtom najednou zabliká Miranda (nebo u někoho jiného Xichtbook)? Jistě, můžete to ignorovat. Ale přeci jen jsem nechal komunikaci zapnutou. To znamená, že takové vyrušení mohu tolerovat a hlavně, „co když se jedná o něco důležitého?!

Otevřete tedy po další hodině ignorace komunikační bránu, kde spatříte:

„Ahoj, jak je?“

Jak na podobnou věc zareagovat, co může tazatel chtít, co vlastně odpovědět, ptá se opravdu na to, na co se ptá? Odpovědě „Jo, jde to“ mi po pár sekundách rozbliká okno nová příchozí zpráva obsahující „super :-)“.
Nyní jsem už plně odveden od mé práce (pokud se podobné dialogy nenaučíte ignorovat) a přemýšlím, HEH?

ahoj2

„Ahoj“ a 7 minut ničeho

Proč se tak děje? Chápu, že mnoho lidí nejspíše neví, jak začít rozhovor, a tak spoléhají na tuto jednoduchou variantu. Zabilo by však člověka napsat i něco více? V mém případě jsem takto psaný dialog (doufám!) nikdy neotevřel. Pokud už píši, zmíním se o nějakých vlastních zážitcích, nebo přijdu s přímým dotazem. Zeptám se člověka, zda by někam nešel, nebo jak se měl ve škole a jak dopadla ta a ta písemka. Nebo že něco plánuji a jestli se nechce přidat. Pochlubím s novým článkem na blogu, výtvorem do školy, myšlenkou či stupidním obrázkem. Prostě a jednoduše: napíšu z nějakého důvodu. Člověk na druhé straně si tedy nemusí rvát vlasy nad tím, co vymyslet, ale odpovídá / reaguje přímo na to, co jsem psal a díky tomu může začít následující konverzace. Ať už plodná, či neplodná. Každopádně začátek tam je.

ahoj1

Klasická otázka, poté 1hod a 43minut -nic-

Proto, vážení lidé, se prosím odnaučte tento zlý zlý zlozvyk.

Mluvené dialogy jsou o něčem jiném. Tam je „Ahoj“ a „Čau, jak je?“ takový slušný start rozhovoru. I po telefonu je toto typické. Jenže v psané komunikaci, kdy jste ještě za mlada posílali dopisy v obálce a vrhali jste je do poštovní schránky, jste neměli na celém listu složené A4 napsané jen „Ahoj, jak je?“, ale pokračovali jste i dále. Popovídali jste o tíživé rodinné situaci, o tom, jak si váš pes už umí sednou a reaguje na „ber ho!“.
Psané a mluvené slovo jsou rozdílné věci. V dobách, kdy dovedeme komunikovat na vzdálenost 8000km a druhá strana odepíše během sekund, se však toto uvědomění vytratilo.

ahoj3

Druhá strana to vzdala a pro jistotu se zeptala po 4 hodinách ještě jednou. Opět bezpředmětně.

Článek sepsán s jakousi nadějí, že by na něj mohli narazit lidé, kteří mají s tímto problém a uvědomí si, „no jo vzdyt on ma vlastne pravdu“.
Buďme malinko sepsanější. Hip hip hurray!

 
Napsat komentář

Posted by on Únor 3, 2013 in Ze života

 

Vlastnosti:

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: